Vyhledat
  • Václav Macháček

Celý vzdělaný svět si Havla cení víc, než je u nás bohužel zvykem, říká potomek slavného historika

Výzva serveru EuroZprávy.cz, aby byla na pražské letiště umístěna socha Václava Havla, se setkala s nemalým ohlasem. Mimo jiné zaujala Václava Macháčka-Riegera, praprapravnuka Františka Palackého. „Celý vzdělaný svět si Václava Havla cení určitě víc, než je u nás bohužel zvykem. Je to ovšem velká ostuda a musíme se snažit vrátit náhled společnosti na jeho význam i zásluhy zpět do období počátků obnovené svobody,“ uvedl pro EuroZprávy.cz.


V pátek 18. prosince 2020 server EuroZprávy.cz jako první přišel s informací, že vzniká iniciativa za umístění sochy Václava Havla na pražské letiště. Projekt zaujal praprapravnuka slavného historika z doby tzv. českého národního obrození.

„V chaotické době posledních dekád se čím dál víc vytrácí v naší společnosti elementární atributy, které drží společnost pohromadě a činí ji přijatelnou či dokonce perspektivní. Myslím tím především zcela obyčejnou slušnost, úctu k hodnotám a vzdělání. Tyto věci jsou ve veřejném prostoru zcela mimo zájem. Kolik jsme měli takových osobností jakou byl Václav Havel? Svým způsobem i v dějinném srovnání lze říci, že to byla osobnost svým specifickým významem naprosto jedinečná, vlastně v mnoha ohledech nemající srovnání, Řekl bych, že je to v podstatě povinnost osvícené části naší zdeformované společnosti přihlásit se k odkazu Václava Havla a nenechat ho zkorodovat v oslepující záři konzumní doby temna“ uvedl pro EuroZprávy.cz Václav Macháček-Rieger z nedávno zrekonstruovaného zámku v Malči u Chotěboře.


Autorem busty Václava Havla je Jan Padyšák. „Snahu o umístění zjevně zdařilé busty Václava Havla je nutno ocenit a podpořit. Zcela logicky navazuje na předchozí šťastný akt pojmenování pražského letiště. Celý vzdělaný svět si Václava Havla cení určitě víc, než je u nás bohužel zvykem. Je to ovšem velká ostuda a musíme se snažit vrátit náhled společnosti na jeho význam i zásluhy zpět do období počátků obnovené svobody,“ komentuje Václav Macháček-Rieger.


Zároveň se vyjádřil k současné politické kultuře v Česku. „Marazmus a neduhy polistopadového vývoje byly ovlivněny tolika složitými vlivy, že je to na celé knihy a v žádném případě nelze zklamáním z vývoje umenšovat Havlovy zásluhy a spíš nedoceněný význam. Dohady o nepolitické politice a podobně jsou zhola zbytečné. Politické strany mají nebo by měly mít těžký úkol vyselektovat a získat po všech stránkách lépe vybavené zástupce a snažit se představit voličům opravdovou elitu, a ne terče oprávněného posměchu. Pro začátek by se měli soustředit na obnovu slušnosti a to i na nejvyšších místech. Často už se to nedá vydržet, a to nemluvím, co je to za vzory. Politika je složitý, speciální a náročný obor a potřebuje náležitou péči. Skutečně ji nemůže dělat každý, dokonce nesmí. Proč se asi v jiných oborech dělají náročné zkoušky, testy, studia, dokonce mnohaletá a jak to, že připustíme, aby tak náročný a veledůležitý obor provozovali nezodpovědně nevzdělaní, ba dokonce i nemorální lidé. Je to především ve vzdělání, kultivaci chování, vrácení důstojnosti a morálky. To slovo už také není populární, ba zní bohužel posměšně,“ sdělil pro EuroZprávy.cz praprapravnuk Františka Palackého.


„Kam asi dospěje naše společnost se současnými vzory ? Možná se Havel na vše dívá a jeho úsměv bude spíš sarkastický. Mysleme proto i na něj a také na blížící se podzimní parlamentní volby,“ uzavírá Václav Macháček-Rieger.


Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/cely-vzdelany-svet-si-havla-ceni-vic-nez-je-u-nas-bohuzel-zvykem-rika-pro-ez-potomek-slavneho-historika.cad79172/



38 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Agent s krycím jménem

17 dní vězení vyneslo v roce 1842 Riegrovi pověst prvního pražského politického vězně, ještě v době studií práv. Byl vyšetřován pro svoji spolupráci při pašování polských exilových tiskovin z Francie

Výzva !

„Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.“ — Václav Havel

Co dodat...

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ — Václav Havel